Nahlédněte do pražského bytu herce Jiřího Mádla. Luxus nečekejte, najdete pohodu, surové materiály a odhalené cihly
Zdroj obrázku: Pavel Gwužď / Nextfoto
Televizní diváci si ho nejspíš navždy pamatují jako toho rozjíveného teenagera z legendárních Snowboarďáků. Tehdy po boku Vojty Kotka s přehledem ovládl dívčí srdce, ale postupem času všem vytřel zrak tím, že dospěl v jednoho z nejtalentovanějších režisérů své generace.
Dnes už Jiří Mádl není jen ten pubertální týpek z pláten, ale hrdý otec syna Františka a uznávaný spisovatel. Jeho cesta od komedií k šesti Českým lvům za film Vlny ukazuje, že pod kšiltovkou se vždycky skrýval neuvěřitelně hluboký a kreativní vesmír.
Pubertální léta na starém hřbitově
Jiřího vztah k netradičním prostorám se formoval už v dětství, kdy v Českých Budějovicích bydlel přímo na Piaristickém náměstí. Tento malebný kout byl ve skutečnosti bývalým hřbitovem, kde odpočívali panovníci i duchovní.
Když se tam jako rodina nastěhovali, byl prostor zalitý betonem, ale během rekultivace se začaly dít věci. Mladý Jirka tehdy v teplácích neváhal a v noci prohrabával vykopané hroby, aby mohl obrazně řečeno ležet s panovníky.
Bydlení s duší starého trička
Představa nablýskaného hereckého sídla s mramorem a zlatými klikami je Mádlovi naprosto cizí. Svůj domov přirovnává k pocitu, který máte, když si obléknete staré oblíbené tričko po někom blízkém.
Dává přednost jednoduchosti a funkčnosti, která vychází z každodenních potřeb, nikoliv z diktátu módních časopisů. Pro Jiřího je klíčové, aby prostor nesl osobní stopu a nebyl jen sterilní ukázkou drahého designového nábytku.
Surové materiály a odhalené cihly
V jeho současném pražském bytě hrají hlavní roli přírodní a lehce surové prvky, které mu dodávají charakter. Najdete zde kombinaci dřeva a kovu, což interiéru propůjčuje moderní, ale zároveň příjemně rustikální nádech.
Nechybí ani stylové odkryté cihly, které přirozeně zapadají do celkového obrazu bytu a vytvářejí útulnou atmosféru. Je to místo, kde se nemusíte bát posadit, a které na vás hned při vstupu dýchne svou hřejivou stabilitou.
Obří knihovna jako tichý společník
Pokud chcete Jiřího opravdu poznat, stačí se podívat na jeho police, které doslova praskají pod tíhou knih a filmů. Pro něj to nejsou jen lapače prachu, ale zásadní forma komunikace s každou návštěvou.
Podle obsahu knihovny se prý hned pozná, jakým způsobem člověk tráví svůj volný čas a co ho skutečně pálí. Tyto věci pro něj znamenají mnohem víc než dekorace. Jsou to živé vzpomínky, ke kterým se neustále vrací pro inspiraci.
Hledání rovnováhy ve společném domově
V otázkách interiéru byl prý dříve velmi nekompromisní a své představy prosazoval bez ohledu na své tehdejší partnerky. Dnes už ale ví, že společné bydlení je o hledání rovnováhy a vzájemném respektu k potřebám toho druhého.
Se svou současnou partnerkou, fotografkou Kateřinou, tvoří domov, který funguje pro oba i pro jejich malého syna. Byt se tak stal místem, kde se dá normálně žít, smát se a připravovat další úspěšné projekty.
Zázemí pro kreativní režisérskou práci
Vzhledem k tomu, že ho práce často odvádí na dlouhé měsíce do terénu nebo do střižny, je pro něj stabilní zázemí klíčové. Domov pro něj představuje bezpečný přístav, kde může v klidu přemýšlet nad scénáři.
Není to místo na předvádění se, ale prostor pro skutečný život, kde se potkává umění s všední realitou. Právě tato upřímnost a lidskost se pak odráží i v jeho filmech, které tak silně rezonují s diváky.
