Zítra vysílá Nova Cinema nejvtipnější komedii všech dob. Růžičková kvůli ní vyhrála sázku a šampaňské teklo proudem

28. dubna 2026
Zítra vysílá Nova Cinema nejvtipnější komedii všech dob. Růžičková kvůli ní vyhrála sázku a šampaňské teklo proudem

Zdroj obrázku: TV Nova

Závěrečný díl slavné trilogie o rodině Homolkových přináší zimní rekreaci plnou hádek, malicherností i typického českého humoru. Film Homolka a tobolka dnes připomíná nejen dobu svého vzniku, ale i nadčasovou pravdu o rodinném soužití.

Zimní dovolená, která nemohla dopadnout dobře

Komedie Homolka a tobolka z roku 1972 uzavírá známou trilogii režiséra Jaroslava Papouška o jedné obyčejné pražské rodině. Po výletech a návštěvách příbuzných se tentokrát Homolkovi vydávají do zasněženého Špindlerova Mlýna, kde si chtějí konečně užít klidnou dovolenou. Už od začátku je ale jasné, že jejich plán na harmonii nemá velkou šanci na úspěch.

Reklama

Rodina si dokonce stanoví pravidlo, že každý konflikt bude potrestán symbolickým „klečením“. Tento pokus o sebeovládání se však rychle rozpadá pod tlakem malicherností, žárlivosti i prosté lidské povahy. Papoušek s lehkostí a nadhledem ukazuje, že snaha o ideální rodinné soužití často končí přesně opačně.

Postavy, které baví i po letech

Velkou sílou filmu zůstává herecké obsazení. Nezapomenutelnou dvojici prarodičů ztvárnili Josef Šebánek a Marie Motlová, zatímco manželský pár Ludvy a Heduš vytvořili František Husák a Helena Růžičková. Právě jejich přirozené herectví a schopnost vystihnout každodenní situace dodávají filmu autenticitu.

Výraznou epizodní roli si střihl také Jiří Hrzán jako kulturní referent Bradáček. Přestože má jeho postava jen omezený prostor, stala se díky opakovaným hláškám „To je horor“ a „To je výborný“ jednou z nejzapamatovatelnějších.

Reklama

Za zmínku stojí i Iva Janžurová, která si zahrála paní Burdovou v době, kdy byla těhotná. Její výkon však působí naprosto přirozeně a patří k dalším důkazům její herecké všestrannosti.

Satira normalizační každodennosti

Film je typickou ukázkou české komedie počátku sedmdesátých let. V lehkém, místy až groteskním tónu zachycuje maloměšťácké chování, drobné sobectví i snahu „urvat co nejvíc za co nejméně peněz“. Homolkovi si například odmítají vyměnit pokoje s jinými rodinami, přestože by tím vyřešili jejich nepříjemnou situaci.

Tato drobná bezohlednost je podaná s humorem, ale zároveň odráží mentalitu společnosti. Film vznikal v době normalizace, kdy se otevřenější kritika společnosti postupně vytrácela. I proto působí třetí díl trilogie méně ostře než starší Papouškovy spolupráce s Milošem Formanem.

Natáčení plné historek i kompromisů

Atmosféra při natáčení byla podle vzpomínek herců uvolněná a plná humoru. Helena Růžičková například vzpomínala na sázku s kameramanem Miroslavem Ondříčkem, kdy ji měl Jiří Hrzán přenést přes parket. Sázku vyhrála a štáb to oslavil šampaňským.

Zajímavostí je také píseň „Buďme na sebe hodní“, kterou nazpíval Karel Černoch. Její poselství přesně vystihuje hlavní myšlenku filmu, i když samotné postavy se jí rozhodně nedrží.

Na výsledné podobě filmu se však podepsala i cenzura. Podle pamětníků musel být snímek po zásazích znovu sestříhán, což mohlo ovlivnit jeho celkovou soudržnost. I proto je dnes považován za nejslabší díl trilogie, přesto si však udržel své publikum.

Film, ve kterém můžete někoho poznat

Přestože od premiéry uplynuly více než čtyři dekády, Homolka a tobolka neztrácí své kouzlo. Konflikty mezi generacemi, drobné hádky i snaha užít si život „po svém“ jsou témata, která jsou aktuální i dnes. Film připomíná, že lidská povaha se příliš nemění. Ať už jde o dovolenou na horách v sedmdesátých letech, nebo o rodinné výlety v současnosti, vždy se najde něco, co dokáže narušit zdánlivý klid.

Ve vysílání 26.4. v 18:05 na Nova Cinema.

Co nevíte o Krkonošských pohádkách: Trautenberk kradl a pletichařil, zatímco jeho skutečná manželka ho loutkou sojky hlídala Co nevíte o Krkonošských pohádkách: Trautenberk kradl a pletichařil, zatímco jeho skutečná manželka ho loutkou sojky hlídala Krkonošské pohádky sedí na trůnu našich večerníčků už přes půl století a pořád dokážou přibít k obrazovkám celé rodiny. Jenže pod tou nablýskanou slupkou televizní klasiky se krčí osud plný ironie, zakázaných autorů a hlavně představitele hlavní role, který k vlastní slávě v kůži lakomého pána cítil čistý a upřímný odpor.

Reklama