Zítra v večer žádný muž neodejde od televize: ČT 2 vysílá nejlepší válečný film historie

Válka bez hrdinů: Peckinpah šel proti proudu

Když tento film vstoupil do kin, publikum čekalo klasický válečný příběh. Místo toho dostalo syrovou, nepříjemnou a místy až brutální sondu do života německých vojáků na východní frontě. A právě to byl první problém.

Režisér Sam Peckinpah se totiž rozhodl vyprávět válku úplně jinak. Žádní jasní hrdinové, žádné patetické proslovy, žádná sláva. Jen špína, únava, strach a přežívání. Britský magazín Time Out později napsal, že film působí klaustrofobicky a realisticky, protože se soustředí na „obyčejné vojáky, ne na legendy“.

A právě tím se snímek stal výjimečným. V době, kdy Hollywood stále produkoval spíše heroické příběhy, přišel Peckinpah s něčím, co bylo mnohem blíž realitě.

Americká kritika váhala, Evropa nadšeně tleskala

Zatímco dnes má film status kultu, v době premiéry to tak jednoznačné nebylo. Například The New York Times film hodnotil spíše chladně. Kritici mu vyčítali, že působí méně osobně a že jde spíš o „produkční projekt“ než silné autorské dílo.

Naopak evropské magazíny viděly věci jinak. The Guardian ocenil realistický pohled na ústup německé armády a atmosféru bez příkras. Time Out zase vyzdvihl inteligentní scénář a práci s postavami.

A možná nejdál šel server FrenchFilms.org, který označil Cross of Iron za jedno z nejvíce podceňovaných protiválečných děl vůbec. Podle něj film ukazuje „rozklad lidskosti“ a konflikt mezi morálkou jednotlivce a zkaženým systémem.

Žádný patos, jen špína a přežití

To, co dělá Železný kříž tak silným, je jeho nekompromisnost. Peckinpah se nesnaží diváka šetřit. Boje jsou chaotické, násilí nepříjemně realistické a smrt přichází bez varování.

Magazín Variety ocenil právě tuto schopnost zobrazit „chaos války“, který režisér dokázal udržet pod kontrolou. Nejde o samoúčelnou brutalitu, ale o prostředek, jak ukázat absurditu konfliktu.

Film navíc nabízí neobvyklou perspektivu, sleduje německé vojáky. Ne jako hrdiny, ale jako lidi, kteří se snaží přežít v systému, který je semlel. To byl na svou dobu odvážný krok a důvod, proč snímek vyvolal tolik kontroverzí.

Postavy, které si nehrají na hrdiny

Hlavní síla filmu ale neleží jen v bojových scénách. Peckinpah staví na charakterech. Vojáci nejsou černobílí, mají slabosti, pochybnosti i vlastní morální hranice.

Právě to oceňují i moderní recenze, který film zpětně označil za jedno z režisérových nejlepších děl. Zdůrazňují, že jde o silný obraz války bez iluzí, kde není prostor pro romantiku.

Divák tak nesleduje velkolepou bitvu dobra a zla, ale spíš rozpad hodnot a postupnou ztrátu lidskosti.

Film, který zestárl do krásy

Zajímavé je, jak se pohled na film změnil. Zatímco v 70. letech byl přijímán rozporuplně, dnes ho kritici i diváci vnímají úplně jinak. Film má solidní hodnocení a moderní recenze ho často označují za „brutální a fascinující“. To, co dříve působilo jako problém, je dnes jeho největší předností.

Syrovost, absence patosu a realistické zobrazení války totiž přesně odpovídají tomu, co dnešní divák hledá.

Zapomenutý klenot, který stojí za to objevit

Železný kříž není film pro každého. Není pohodlný, není líbivý a rozhodně není jednoduchý. Ale právě proto má takovou sílu. Je to snímek, který ukazuje válku bez iluzí. Bez hrdinů, bez vítězů. Jen jako špinavou realitu, kde jde především o přežití.

Ve vysílání 12.4. na ČT2 ve 22:05.