Seriálové maratony: Vážně je to duševní porucha? Vědci i praxe mluví jasně

Pojďme se postavit stigmatizaci naší nutnosti dodívat se na seriál. Jasně, že v tom roli hraje totální únava a rychlý dopamin. Ale mnohdy je tohle luxusnější čas než se nutit do společenské návštěvy příbuzných jen proto, že by se to asi mělo.

Vzdálení se od reality nemusí být vždy škodlivé

Noříme se děje a zapomínáme na realitu. Odpočinek (únik) od všedních dnů je někdy přesně tím, co potřebujeme a po čem delší dobu toužíme. Tak proč si ho nedopřát. Vnímáme jiné prostředí, nové životní zkušenosti, silné emoce. Děj nás vtáhne a náš mozek může odpočívat u něčeho, o čem víme, že není reálné. Někdy říkáme, že „zabijeme nudu“, když potřebujeme napětí po monotónní práci. Jindy se zklidníme ve stresové situaci.

Diváci to milují, chvikové rozčilení jsou schopni odpustit

Proto nás nejvíce k tomuto typu čtení i sledování děje v seriálech táhnou silné cliffhangery. Typicky ty, které jsou součástí konce každého dílu.

„No a teď to zrovna musí skončit,“

řkáte si.

Cliffhanger (z angl. visící na útesu) je dějový zvrat v literatuře, dramatu, filmu, a zejména seriálech. Situace nebo hrdina zůstává v nevyřešené, nebezpečné situaci, v nejnapínavějším momentu. Děj buď (dočasně) končí, nebo se zaměří pozornost jinam, na jinou postavu. Nechává vás v napětí.

No tvůrci to dělají záměrně. Mezi takové trháky, které vás jen tak nepustí po skončení epizody patří třeba Perníkový táta, Oranžová je nová černá, Yellowstone, Bridgeton, Hry o trůny, Peaky Blinders, Černá listina, Jako voda na čokoládu, apod… Zejména Perníkový táta patří k těm, které tento divácky atraktivní fenomén doslova zavedly a mnozí si ani zprvu neuvědomili, že to byl záměr. Také Mr. Robot patřil k těm, který doslova vždy zvrátil děj ke konci epizody.

Jinak vnímáme spokojeni, jinak ve stresu

Roli hraje i to, v jakém prvotním rozpoložení do maratonu vstupujeme. Jsme-li v silném stresu a únavě, či úzkosti, pak to skutečně může být o úniku z reality. O vypnutí, kterého nejsme jinak schopni. Tehdy si ale většinu děje nepamatujeme. Za týden v podstatě nevíme, o čem náš víkendový maraton byl. Přesto i tady je tento čas užitečný, pomohl nám zpracovat stres. Ať už  jde o čtenou knížku, nebo seriál.

Pokud máme volnější rozpoložení, méně stresu a čas si u seriálu užíváme, vnímáme silněji, více si vtisknujeme prožívané emoce i děj a příběhy nás zasáhnou hlouběji. Hlavní hrdiny si pamatujeme, sníme o nich, přemýšlíme nad nimi. Víkendový maraton nás obohatil. Přečtená knížka nám dala fantazijní zážitek.

Vybírejte si a napište si, o čem byl

Dejte svému „prosledovanému“ času nějaký punc, vzdejte mu úctu. Napište si, o čem seriál byl, co vás zaujalo v knížce, kterou jste na jeden zátah přečetli. Kdo se vám líbil, se kterou postavou jste cítili nejvíc. Třeba si o seriálu i s někým  můžete popovídat. To vše vám nejen upevní vzpomínky, ale také nebudete mít pocit promarněného času. Také se možná raději k takovému seriálu vrátíte i později.